Období druhé světové války jako klíčový moment historie Romů ve 20. století je relativně vzdálenou minulostí. Je úspěchem, že se v rámci Paměti Romů ještě vůbec podařilo zaznamenat svědectví několika pamětníků, kteří mají na válku vlastní vzpomínky. Většina navštívených se o válečných prožitcích zmiňovala s odkazem na vyprávění jejich rodičů a prarodičů. Jen několik pamětníků se válce nevěnovalo vůbec. To naznačuje, že téma druhé světové války není tématem mrtvým, či zapomenutým. Zejména pro poválečné děti přeživších z řad českých a moravských Romů a Sintů je téma holokaustu a připomínání jeho obětí dosud tématem tak významným, že mu stále věnují velkou pozornost.
Rodiny většiny zaznamenaných pamětníků pocházejí ze Slovenska a válku prožily na území Slovenské republiky, některé z nich se po Vídeňské arbitráži ocitly pod maďarskou správou. Jen několik pamětníků pochází z rodin patřících mezi romské obyvatelstvo z území českých zemí, které naprosto zásadně poznamenal holokaust. Zachyceny jsou zde i vzpomínky několika olašských Romů, jejichž rodiny žily v době války na západním Slovensku. Ve svém souhrnu tak svědectví ilustrují mozaiku různorodých skupin Romů z území za války demontovaného Československa a odlišnost jejich válečných osudů a prožitků navázanou na rozdílnou dynamiku protiromských postupů v tehdejší střední Evropě.
Kromě svědectví o válečné perzekuci Romů jsou zde prezentované výpovědi významné i proto, že odráží dopady války na poválečný život jednotlivých rodin i komunit. Osobní i zprostředkovaná vyprávění reflektují životní podmínky, ve kterých přeživší začínali své poválečné životy, tematizují pátrání po zemřelých příbuzných i snahu o získání dostupných kompenzací, uznání Romů jako obětí holokaustu i jejich zapojení do odboje. Přímo i nepřímo také reflektují předávání rodinných vzpomínek a různé formy připomínání válečných událostí a jejich obětí.
